Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Wikipedie praví, že „Zbojník bylo v 16. až 18. století dobové označení pro loupežníky a lupiče, především na moravsko-slovenském pomezí. Původ slova je asi nutné hledat ve slovenštině (výraz „zbojstvo“ v § 205 "O tom, kdož pokoj ruší“ v „Knize Žilinské“). Na Moravě je zatím asi nejstarším dokladem o výskytu slova „zbojník“ záznam v kronice meziříčského měšťana Jana Fučíka, který se vztahuje k roku 1577. V něm se uvádí, že toho roku byli „kati zbiti v šerhovni od zmučeného zbojníka“. Dobové prameny označují zbojníky také jako loupežníky, rabčíky, raubíře, rabovníky, horní chlapy, zbuníky, zducháče či zemské škůdce“.
Nuže, myslím, že nastal čas tenhle výčet rozšířit ještě o pojem „thrash metalista“. O přesných důvodech a dalších okolnostech pro takový podstatný zásah do lingvistiky hovoří Boris zvaný „Hrdlořez“, jinak také zpěvák slovenské thrashové smečky CATASTROFY.
Představ, prosím, čtenářům Metalopole CATASTROFY trochu blíže – může se stát, že je neznají nebo je, nedejbože, zmátne anglicko/česko/slovenská forma písemné podoby jejich názvu.
Sme päťčlenná kapela z Bratislavy hrajúca zbojnícky thrash a fungujeme od roku 2005.
Kde se vzaly vaše krásné, barevné přezdívky? Třeba „Mastiflinta“ zní naprosto úžasně…
Keď sme nahrali „Zbojnícky tanec“ a trvalo sa usídlili v zbojníckych témach, hľadali sme do bookletu k svojim menám zbojnícke pseudonymy tak, aby každému korešpondovali s nástrojom, ktorý v kapele zastáva. „Mastiflinta“ a „Hrajruka“ sú samozrejme gitary, „Miesiželezo“ je basa, keďže má najhrubšie a tým pádom najželeznejšie struny v kapele, „Kostilam“ láme paličky za bicími ako kosti nepriateľov a ja „Hrdlorez“ podrezávam hrdlo najmä sebe, keď ešte dva dni po koncerte vypľúvam krv z toho kriku.
V půli června vám vyšlo nové album „Besnota“, jaké jsou čerstvé dojmy z jeho vzniku? A jak dlouho jeho skládání a nahrávání trvalo?
Väčšinu materiálu sme zložili a otextovali za polroka. Asi tri songy boli hotové o trochu skôr. Bol to boj, niekedy zúfalý, no niekedy aj radostný. Schizofrenicky sa to striedalo až pokým sme nevyšli zo štúdia s hotovou nahrávkou. Tu by si jeden pomyslel, že to je koniec radostného utrpenia, ale nastupuje ďalší kolotoč prípravy podkladov do tlače a lisovne. Našťastie máme vydavateľa Support Underground, ktorého majiteľ Koník si zobral väčšinu týchto starostí na seba. Inak by sme sa stopercentne zbláznili. Z finálneho cédéčka som ale nadmieru nadšený a teším sa na vinyl, ktorý vyjde v priebehu letných prázdnin.
Existujete od nějakého roku 2005, a přesto máte na kontě teprve druhé klasické album, jak je to možné? A to ještě nechci říkat „dlouhohrající“, protože by to bylo poněkud zavádějící…
Kvôli personálnym zmenám. Vždy, keď niekoho nahradil nový člen, museli sme ho naučiť nové songy, aby sme mohli hrávať aspoň koncerty a to zabralo vždy zopár mesiacov. Druhá vec - keď sme založili v 2005 kapelu, na svojich nástrojoch sme hrali rôzne asi mesiac až polroka, takže prvé štyri roky sme sa len učili poriadne hrať. Neboli sme „Allstars“ projekt zo zabehnutých kapiel, ale zapálený tínedžeri s päťkorunovým aparátom, čo po večeroch roky pilovali covery a začiatočnícku techniku hry. Ak tvorbu zhrniem štatisticky, v roku 2010 sme nahrali prvé EP, druhé v 2013, v roku 2015 prvý album, v 2016 štvorskladbové splitko a v roku 2018 druhý album. Započítajme do toho prvé 4 roky učenia sa, odchody rôznych členov a zaúčanie nových... nie je to až taká zlá bilancia.
Skladby, které jste uveřejnili na jednotlivých EP či naposledy teď na splitku, už si další zveřejnění nebo třeba znovunahrání nezaslouží?
Veci z épéčiek majú kvalitu zodpovedajúcu začínajúcej kapele a preto asi ostanú len ako záznam doby. Chalanom už síce viackrát napadlo znovu a kvalitne nahrať EP „Tento štát sa musí zničiť!“, ale ja nie som veľký fanúšik prehrávania starého materiálu. Energiu, ktorú by som tomu venoval viem využiť efektívnejšie. Navyše sú tam niektoré texty napísané dosť kostrbato, niektoré frázy majú iný význam, než som pôvodne zamýšľal, ale to vidím až teraz. A prepisovať ich mi príde divné. Štyri songy zo splitka (2016) máme v pláne prihodiť k najbližšej nahrávke. Tie skladby sa podarili a vydali sme ich len na 200 vinyloch, takže ich asi zrecyklujeme v podobe bonusov.
Co vám dává thrash metal v roce 2018? Myslíš, že se to může v něčem lišit od toho, co dával stejně starým hochům v dobách jeho největšího rozpuku?
Thrash je najflexibilnejší zo všetkých extrémne gitarových žánrov. Môžeš spraviť rýchle alebo pomalé songy, krátke šteky, aj dlhé kompozície, kľudne gýčové balady, texty môžeš poňať vážne, alebo veselo a parodicky, prípadne to všetko nakombinovať, ako to robíme my. Thrash to všetko znesie. Na koncerte je potom thrash spolu s hardkorom a pankom najväčšia zverina, explózia energie. Mne teda dáva v roku 2018 hlavne slobodu v tvorbe a zábavu pri hraní.
„Besnota“ je česky „Vzteklina“, nemýlím-li se… proč zrovna takový název? Co pro vás „Besnota“ symbolizuje?
U nás to má ešte jeden význam – keď besnieš. Pochytí ťa nejaký amok a ty besnieš, napríklad besne rabuješ. Presne tak, ako zbojníci na obale albumu. A z čoho tak besnejú sa ľudia dozvedia v komikse vnútri bookletu! Symbolicky sme tak album nazvali aj preto, lebo každoročne usporadúvame akciu s názvom „Besnenie Zbojníkov“ a práve na tej akcii sme ho chceli vypľuť von. Ako to už ale v undergrounde býva, nie všetko išlo podľa plánu a tak sme to nestihli a vydali až o dva mesiace neskôr.
Jak si máme vysvětlit kresbu na obalu „Besnoty“? A je to opět tvoje práce, podobně jako kresby v bookletu?
Ako družinu zbojníkov, ktorá prepadla šľachtu na výlete. Nemá to žiaden skrytý význam. Je to akčný pestrofarebný výjav dotvárajúci atmosféru k besnej muzike. A hej, robil som to ja. V podstate všetku grafiku CATASTROFY som robil vždy ja, až doteraz, kedy sme oslovili našu kamošku výtvarníčku Pandravu, ktorá spravila svoju víziu Zbojníkov apokalypsy na plagát veľký 60 x 60 cm. Ten bude súčasťou vinylov a zatiaľ sme ho nezverejňovali. Bude to prekvapenie, ale je báječný.
Stylizace do zbojníků už je tedy vaším hlavním poznávacím znamením, co je vám na nich tak sympatické?
Zbojníkov berieme ako znak rebélie, vzopretie sa autoritám, a v neposlednom rade ako outsiderov. V tomto vidím najväčšiu paralelu s metalistami a pankáčmi. V druhom rade nie je o ich životoch veľa poznatkov. Z historického hľadiska asi neboli veľmi zaujímaví, veď svojim spôsobom to boli teroristi doby, takže ich asi chceli čo najskôr obesiť a zabudnúť na nich. Máme zopár kníh, ale v podstate všetky disponujú niekoľkými rovnakými faktami a trochu sa od seba líšiacimi legendami. Tu teda vzniká veľký priestor na vytvorenie si vlastného sveta zbojníkov a družiny okolo Kazimíra.
Máte něco proti pirátům, mimochodem?
Haha. Vôbec, veď to sú zbojníci mora. Ty máš asi na mysli intro v „Príručke mladých zbojníkov“, kedy svojej družine po úvodnom pirátskom pokriku „You-Hou“ vynadám, či nevedia kam patria. To všetko sa odvíja od úvodného riffu, ktorý mi po prvom vypočútí evokoval pirátsku plavbu, kde sa všetci piráti na palube hecujú do najbližšieho útoku. Keďže táto melódia zblbla aj Kazimírových zbojníkov, musel som ich predsa okríknuť. Chvalabohu sa spamätali!
A nakolik je „zbojnické“ nabízet nové album za dobrovolnou cenu? Jste si jistí, že neskončíte na mizině? Co by na to řekl Kazimír?
My to tak robíme od začiatku a nesťažujeme sa. Tento náš underground funguje solidárne a ľudia, čo nám fandia vedia, koľko námahy a financií stojí nahrať album. A takisto si cenia, že to po odčítaní nákladov jebneme naspäť do muziky. Samozrejme, že sa nájdu špekulanti (a úprimne je ich u vás viac, než na Slovensku), ale v podporujúcej väčšine je to zanedbateľné číslo.
Vystupovat ve zbojnických krojích vás neláká? Pěkně byste následovali dávnou slovenskou tradici kombinace lidového kroje a tvrdé muziky…
Neláka. Vystupujeme civilne, v handrách, v ktorých sa cítime pohodlne.
Hudební doplňky, které mají za úkol dokreslovat „zbojnický“ charakter vašeho thrashe (housličky v „Príručka mladých zbojníkov“ nebo fujara v „Habaďúra“) znamenají váš posun k většímu mainstreamu či komerci nebo jsou to skutečně jen „doplňky“?
Neviem, podľa akej rovnice má zakomponovanie folklórnych prvkov do muziky príklon k mainstreamu alebo komercii, ale my to tak robíme už od druhého EPčka. Zatiaľ v tom mienime pokračovať a čas ukáže, či ľudové nástroje v tvorbe dostanú väčší priestor.
Líbí se mi též různé drobné „kudrlinky“, kterými obohacujete svoje skladby, mám na mysli třeba hlášku „Eště nie“ na začátku „Ja som spokojný“ nebo „Dupni na to!“ před sólem v „Jebem vaše idoly“. Kam na ně chodíte? Máš pocit, že je to pro vaší produkci nezbytné?
Väčšinou mi to napadne pri písaní textu do hotovej muziky, niekedy až v štúdiu počas nahrávania. Samé to vyskočí na povrch, intuitívne. Nie vždy to tam nechám a nie vždy je prvá formulácia finálna. Pri tom taková blbost, že? Nahrávke to dodáva organickejší charakter, akoby to bolo naživo.
Ne všechno na „Besnote“ je ale svázáno s ironií a nadsázkou, dotýkáš se ve svých textech i závažnějších témat… co rozhoduje o tom, o čem budeš zpívat?
Píšem o témach, ktoré sa ma dotýkajú. Napríklad pesnička „Morava“ mala byť pôvodne o ženskej sile - o ženách, ktoré prežili vojnu a postavili rodinu, dedinu aj krajinu na nohy. Lebo po vojne ostávajú len mŕtvoly, alebo duševní a fyzickí kripli. Musia sa oklepať a s deckami na krku konať. Silná téma, napriek tomu som nedokázal napísať nič dlhšie ako 4 verše. Trápil som sa ako blázon a hovno. Neprežil som to osobne, respektíve sa ma to nedotýkalo priamo natoľko, aby som to vedel precítiť, popísať a napísať úctivo. Takže aj keď chcem písať o rôznych témach, nie vždy to dokážem a témy mením za pochodu.
U „Moravy“ ještě chviličku zůstaňme... zajímalo by mě, jak vznikl právě tenhle text. Skutečně chodíš občas k vodě přemýšlet o takových věcech? Ptám se i proto, že mi přijde důležité v dnešní šílené době nezapomínat na minulost, nosit jí v podvědomí a třeba o ní napsat i thrashmetalovou písničku…
Ja som z Devínskej Novej Vsi – bývalej pohraničnej obce. Tečie tadiaľto Morava, rieka ktorú 40 rokov ohraničoval plot a strážili ho vojaci so psami a samopalmi. Dnes ponad ňu vedie cyklomost do Rakúska a okolie rieky sa využíva na rekreáciu. Po plote, v ktorom zahučalo vyše 400 obetí, ostala len pármetrová maketa - ako memento! Som vďačný za to, že je to dnes už len rieka, ku ktorej môžem kedykoľvek prísť posedieť si a keby som chcel, prejsť do susednej krajiny. Vždy keď tade chodím, každý jeden raz (nepreháňam!), si predstavím, aké frustrujúce to muselo byť, stáť za plotom a civieť na západ. Aké zúfalstvo zo života dohnalo človeka skúsiť preliezť zamínovaný elektrický plot. Aký zvrátený bol režim, ktorý dokázal vraždiť vlastných občanov pri pokuse o útek z domova, v ktorom ich držal pod zámkom. A akú krátku pamäť majú podaktorí ľudia, že by tú dobu privítali znova.
Jak se všemožně chystáte „Besnotu“ podpořit? A můžou se na vaše koncerty těšit i fanoušci z České republiky? Jak vypadá váš aktuální playlist?
Novým merčom, ale hlavne koncertami. Myslím, že v Česku hráme do konca roka už len trikrát, ale v novom roku to bude určite viac. Po minulé roky to bývalo 50/50 na Slovensku aj u vás a plánujeme v tom pokračovať. Záleží, z ktorej strany sa ozve viac promotérov! Songy hrávame z posledných troch nahrávok.
Plány do budoucna?
Do konca roka teda hlavne koncerty a popritom skladanie nového matrošu vo voľnejšom štýle. Na jeseň absolvujeme víkendovú šnúru spolu s ČADom, takže máme aj máte o zábavu postarané.
Poslední slovo na Metalopoli mají tradičně zpovídaní:
Ďakujeme ti za priestor. Ja by som si prial, aby sa ľudia u nás naučili byť viac zodpovední sami za seba, aby sa snažili vytvárať si možnosti na sebarealizáciu a za prípadné pochybenia a neúspech nehľadali vinníkov všade naokolo, ale v sebe. Čaute.
Besnota (2018) Zbojnícky tanec (2015) Žabomyšie vojny (2014) Bastardi spoločnosti (2013) Tento štát sa musí zničiť! (2013) There's No God I Believe In (2011) Deep Rotten Nation (2010) Thrash All Over Randal (2010) Killing Minutes (2009) Fight For Blood (2007)
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.